Vzpoura živlů

Už je to tak, ve světě přibývá katastrof. To sice tvrdili už naši pradědečkové u nedělní partičky tarok a viržinky, a podezíraví vnoučci jim to nevěřili. Tehdy se při setkání s dámou smekalo a oslovovalo se "Uctivost, milostivá paní". Mezitím se svět jaksi rozsypal na kusy: dámy zmizely ze zorného pole – asi se zmenšily do ikony v koutě počítačové obrazovky – klobouky se nenosí, smekat není co, uctivost se taky nenosí, milostivý znamená nafoukaný a na místo paní nastoupily u mladých lidí dočasné přítelkyně. Vnoučci zůstávají i nadále skeptičtí, nadále nevěří a soudí, že za ten poplach může větší informovanost médií: o každé katastrofě se hned dozvíme z televize, a to dřív nebejvalo. Nicméně však – ve světě skutečně přibývá katastrof, už je to jisté. Svědčí o tom například statistiky pojišťoven a zajišťoven. Zajišťovny jsou takové velké pojišťovny pojišťoven, u kterých se pojišťovny pojišťují pro případ opravdu velkých katastrof, které by pojišťovny samy neuhradily. Pojišťovny i zajišťovny si vedou velmi pečlivé záznamy o výskytu škod a pečlivě je analyzují, aby dokázaly předpovědět své zisky a ztráty. A tak tedy – už je to tak, ve světě přibývá katastrof.

Vědci jsou ve svých výrocích ohledně katastrof a jejich příčin opatrní a mají k tomu dva důvody. Ten první je skutečnost, že vycházejí jen z údajů, které se dají zřetelně prokázat měřením a matematicky vyhodnotit. Před asi deseti lety jsem se seznámil se zahraniční účastnicí nějakého klimatologického kongresu v Praze. "Jak je to s oteplováním planety – otepluje se nebo jsou to jen momentální výkyvy s velkým rozptylem?" zeptal jsem se jí. "Někteří říkají", pravila opatrně, "že se planeta otepluje, a jiní, že ne". "A hrají v tom opravdu hlavní roli skleníkové plyny a lidský faktor, nebo je to přírodní úkaz?" "Někteří říkají", odpověděla opět odbornice­… nedozvěděl jsem se od ní nic. Možná jsem měl smůlu na příliš opatrnou paní. A shromážděné množství dat bylo asi jen na hranici průkaznosti, jejich velký rozptyl za poměrně krátkou dobu, po kterou jsou k dispozici, stále dovoloval rozdílné výklady. Jenomže mezitím uběhla nějaká léta a v těch posledních rocích katastrof strmě přibylo.

Ten druhý důvod je vlastně stejný jako první: při hledání příčin a mechanismu přibývání nebo nepřibývání katastrof se věda opět musí omezit na poslední viditelné výběžky celého procesu – tedy na děje které lze vidět, změřit, fyzikálně prokázat. Oteplování nebo odchylování Golfského proudu, změny poměrů v atmosféře a vznik uragánů, pravidelné střídání klimatu zeměkoule, kácení pralesů, vypouštění průmyslových emisí do atmosféry… co z toho je ve hře a jak? A proč?? Tam, kde nejsou známy přesné zákonitosti, vznikají různorodé hypotézy a každá z nich na sebe nabalí své stoupence a protivníky.

Německý osvícenský filosof Immanuel Kant tvrdil, že v každé vědě je tolik vědy, kolik je v ní matematiky. Dnes po dvou stoletích už nám svítá, že to není tak docela pravda: taková odvětví jako je psychologie, sociologie nebo třeba religionistika už dávno zkoumají život kolem nás prostřednictvím lidského nitra, lidského pozorování, lidského vnímání. Ostatně i ten nejvědečtější nápad nepochází z matematiky, ale z lidské intuice, něčeho, co je blíže umění než matematice. Člověčí bytost jako taková přestává být popelkou v poznávání světa a uvědomuje si, že má tu moc proniknout za úzké rozumové hranice.

Chceme chápat svět celostně, ve všech barvách a být si vědomi i toho neviditelného světa kolem nás. Podívejme se tedy spolu na katastrofy ještě jednou. Nám lidem byla dána schopnost měnit svět kolem sebe: stavět domy, cesty, továrny, zřizovat zahrady a parky… to jsou jen viditelné výběžky naší činnosti. Ve skutečnosti ovlivňujeme stejně tak i neviditelné okolí a vedeme je kanály svého cítění, chtění, myšlenek – každý z nás je malým králem ve svém okolí, vydáváme pokyny a příkazy a naše okolí je plní. Například jednáme sobecky na úkor svých sousedů: právě jsme nacpali do kamen umělohmotné obaly z PVC a zaplnili vzduch štiplavým dýmem. Poškodíme tak prostředí sousedů, kteří mají tu smůlu, že dýchají vzduch na závětrné straně od nás; ublížíme i mnoha tvorům v přírodě, naší hostitelce a dárkyni životního prostředí, které nezbývá, než náš jedovatý chlórový dárek věrně převzít a předat do okolí. Současně ale vypustíme do světa oblak sobectví, bezohlednosti a lhostejnosti. Ani ten se neztratí, ale otráví ovzduší v jemnohmotném světě a přispěje k jeho nedýchatelnosti. Na rozdíl od dýmu, který se po chvíli vytratí, s námi zůstane náš oblak sobectví pevně spojen a po čase se k nám vrátí. Až nás v zaměstnání bezohledný kolega svým jednáním poškodí, budeme se rozhořčeně bouřit a nebudeme věnovat tichou vzpomínku vlastnímu pochybení. Ani tím však náš podíl na problémech světa neskončil: v přírodě pracují jemné síly, o kterých toho víme jen málo. Jejich pracoviště je světem radosti a moudrosti, taková je vůle jejich Stvořitele, a výsledkem jejich díla je čistá a krásná příroda. Ve skutečnosti jim člověk vnucuje nejen produkty své pozemské činnosti, ale i produkty svého cítění a myšlení tam, kde měl být vědoucím a vedoucím pracovníkem na společném díle, na obrazu rajského světa. Ta narůstající trpkost a bezpráví, které jim přinášíme, nebude trvat věčně a postupně se ve zpětném působení vybije v katastrofách. Taková je zákonitost v přírodě. Ani náš domek s kamny, ve kterých jsme si zatopili na úkor čistého okolí, nezůstane chráněn.

Proto tedy ty znepokojivě narůstající bouře, povodně, uragány. Stojíme na prahu tohoto dění, musíme je vzít na vědomí a užijeme si toho ještě až dost. Plným právem.

Zbývá otázka: Co s tím? Co dělat? Uspořádat demonstrace? Zastavit elektrárny? Předat vládu politické straně zelených? Zakázat automobily? Založit další občanskou iniciativu?

Nemyslím si, že by většina z těch osmi miliard na zeměkouli ani deseti milionů u nás v zemi dokázala změnit své smýšlení; většina lidí nedělá to, co má, ale to, co jim okolí dovolí. A tak ani navyšující se katastrofy se nedají odvrátit. Skutečné východisko zůstává otevřeno jen pro jednotlivce nebo skupiny lidí, a tím je positivní smýšlení, směřování k dobrému ať se děje cokoliv, hledání Pravdy, Boha, dosažení vědění a usilování o život v Pravdě. Pak kolem nás vznikne malý ostrůvek ochrany a pomoci, který zmírní ty těžké doby, do nichž naše těžce zkoušená planeta vstupuje.