Vznik života – evoluce nebo inteligentní design?

"Tak si představte", pravil ošetřovatel pan Pejšek, "že u nás v zoologický zahradě utekly v pátek z pavilonu vopice, po drátě vyšplhaly do kanceláře a řádily tam až do pondělí do rána!"

"Tam to tedy muselo vypadat", pravila znalecky paní Bartoňková, maminka malého Marečka, Jarouška a Silvinky.

"To si ani nepřejte vědít, víte? Nesežraly akorát diffenbachie v květináčích, protože jsou jedovatý, a co nesežraly, rozházely. Jenomže – představte si, stalo se něco takovýho zvláštního…"

"Jak mohly utéci", pravil pořádkumilovný inženýr Krejza, "a jak se mohly jen tak myrniks tyrniks dostat do služebních místností? A vůbec – to se na to celý weekend nepřišlo?"

"Vo to nejde", zamlouval to honem pan Pejšek, "představte si, stalo se něco takovýho zvláštního", opakoval. "Jedna z těch vopic si sedla k počítači a do pondělka vám napsala knihu!"

"Cože??" zakuckal se pan inženýr Krejza a přestal mluvit spisovně, "vždyť to nejni možný!"

"Je", odtušil s nadhledem pan Pejšek, "vona totiž paní účetní Křivánková zapomněla vypnout počítač, tak s tím ta vopice ani neměla moc práce."

"Prosím vás, vždyť vy nevíte, co říkáte", zmrazila ho paní Bartoňková s převahou praktika, "vopice mohla nanejvejš rozmlátit klávesnici nebo napsat pár náhodných bleptů."

"No", pravil přemýšlivě Ing. Krejza s převahou vysokoškolského vzdělance, "Teoreticky to možné je." Sáhl do kapsy pro kalkulačku. Zdeňka Krejzy si vlastní manželka nevážila, protože bez kalkulačky nešel ani na nákup, zatímco ostatní v domě ho uctivě zdravili. "Kolik jste říkal, že ta knížka měla stránek?"

"Neříkal jsem nic", ohradil se pan Pejšek, "ale šéf to spočetl na pět tisíc!"

Zdeňku Krejzovi poklesla čelist, ale pak se vzpamatoval. "Tak to máme pět tisíc stránek krát takových šest tisíc písmen na stránku – rovných třicet miliónů písmen. A kolikpak bylo v té knize chyb a překlepů?"

"Žádný!" vypálil pan Pejšek a energicky položil kafe na stůl, "napřed mysleli, že se ta vopice spletla v popisu nějakýho neznámýho rostlinnýho endemitu v jižní Americe, ale pak pan ředitel zjistil, že takový druh vopravdu existuje, jenom ho vobjevili docela nedávno!"

Pan Krejza střídavě vrtěl hlavou a ťukal do kalkulačky. "Snažím se vypočíst", objasňoval, "s jakou pravděpodobností mohla ta opice takovou knihu napsat, ale tohle mně ta mašina ani nechce vzít, ona umí jen čísla s devadesáti devíti nulami!"

"Asi byste si měl koupit nějakou lepší", popíchla paní Bartoňková s proletářským ostnem v hlase.

Pan Krejza ji pohledem zpoza brýlí přibil ke zdi. "Vesmír, paní Bartoňková, je čtrnáct miliard let stár. Přepočteno na vteřiny je to číslo se sedmnácti nulami. A když objem celého vesmíru přepočtete na krychlové milimetry, dostanete číslo s 87 nulami. Takhle velká čísla už ztrácejí rozumné dimenze!"

"Tomuhle já moc nerozumím", zavrtěla hlavou maminka Marečka, Jarouška a Silvinky. "Co to vaše počítání znamená?"

"To znamená, že čistě teoreticky je možné, že ta opice dokázala napsat jen tak souhrou náhod knihu bez jediného překlepu. Ale prakticky je to nesmysl!"

"Tak to zase prr!" vzbouřil se ošetřovatel Pejšek, "pokud vím, vyvinul se život na zeměkouli náhodnými kombinacemi pokus – omyl s přežitím nejschopnějšího, dokud se to všechno neposkládalo a nepovedlo. A jak vidíte, všechno se to v přírodě poskládalo a povedlo. Tak proč by vopice náhodnými kombinacemi nemohla napsat knížku? Teď se u nás na ředitelství dohadujou, kdo bude mít na tu knihu autorský práva, když ta vopice nemá rodný číslo a její dědici žijou v zooparku v Hannoveru!"

* * *

Tahle scéna se, milí přátelé, sice v našem činžáku neodehrála, ale zato se odehrávají na celém světě líté boje mezi stoupenci různých názorů na vznik světa a vznik života – darwinisty, kreacionisty a možná ještě dalšími -isty. Ve hře nejsou vědecké úvahy, ale něco mnohem citlivějšího, a to je světonázor. To je podnět, kvůli kterému se odjakživa vedou války křižácké i nekřižácké, odpalují se výbušniny na tělech sebevražedných atentátníků a ti obyčejnější, méně mocní lidé se aspoň mezi sebou hádají až do krve. Neboť není větší destrukční síly, než je náboženský fanatismus, protože náboženství se dotýká samého jádra člověka, jeho duše, a fanatismus je názor, že MŮJ názor je něco pravdivějšího, než ten druhý – rozuměj JÁ jsem lepší, než ten druhý. A to je ohromná síla, hýbající mnoha lidmi.

My se chceme tomuto tématu v blízkém budoucnu trochu věnovat. Soudě podle těch bouřlivých celosvětových diskusí je to téma asi dost obtížné, ale s nejedním obtížným tématem se věci mají stejně, jako když rozsvítíme v tmavé místnosti: hmatáme, ohmatáváme a šátráme, snažíme se zorientovat ve tmě – a najednou je světlo a my jediným pohledem přehlédneme celek, máme v něm jasno a dohlédneme bez námahy i na místa, jichž bychom rukama nikdy nedosáhli.

Tenhle přístup se možná zdá někomu příliš laciný a připomíná lákavé "snadno a rychle dědem Vševědem". Bez přemýšlení a bez námahy. "Existují dva způsoby, jak hladce proplout životem: věřit všemu, nebo o všem pochybovat. Oba nás dokonale chrání před přemýšlením", pravil filosof a vědec Alfred Korzybski. Jenomže svět a život nemusí být ani draze zaplacený, ani těžký. Často, velmi často si jej zamotáváme sami. Laciný názor je ten, který je slepý, a být slepý znamená zavírat oči před skutečnostmi, nechtít vidět skutečnost. To je vlastně opak toho rozhlédnutí a prohlédnutí. Lidé, usilovně věřící ve stvoření světa před 7000 lety v průběhu jednoho týdne doslova podle Bible, musí zavřít oči před mnoha nepřehlédnutelnými fakty, usilovně vyrábět podporující argumenty a usilovně zapírat ten samozřejmý zbytek. Nesmějte se, prosím, tento středověký názor má dnes 45 % Američanů a tvrdě se snaží prosadit jej do školství.

My se snažíme posvítit si na otázku vzniku světa a vzniku života světlem Poselství Grálu. Už mnohokrát jsme se přesvědčili, že toto dílo dokáže vysvětlit mnohé hlavolamy prostým a přirozeným způsobem, protože do celku světa zahrnuje dva podstatné prvky: tím prvním je svět neviditelný jako samozřejmá část Božího díla. A tím druhým jsou zákony, zákonitosti jakožto projev Boží vůle – i zákony i tato vůle jsou neměnné, neobejítelné… a poznatelné.

Otázka vzniku světa je jen jednou z mnoha otázek, jež si kladou cítící a myslící lidé. Jsou i jiné a důležitější – kdo jsem, proč jsem tady a co ode mne chce Stvořitel… to rozsvícení v tmavé místnosti se nabízí každému z nás.