Vím, že nic nevím

A přece –

Když už jste se, milí čtenáři, rozhodli otevřít tenhle web, tak nejprve vězte, že se lidé kolem nás dělí asi tak do tří skupin.

Ta první je nejdemokratičtější, protože je největší, a moc si s osudem světa a smyslem života hlavu neláme. Žije prostě tak, jak věci přicházejí a jak jí to okolní svět dovolí. A dovolí jí toho dost a ona si nežije až tak špatně, protože nikdy jsme se neměli tak dobře, jako se máme dnes. Hlad jsme naposledy zažili na horském výletu, když nám došly zásoby v ruksaku, a válku známe z vyprávění prarodičů a z televizních filmů. Jsou v naší společnosti i lidé poměrně chudí, budiž jim přáno jen to nejlepší; ale mnohem víc je těch, kdo si sice myslí, že jim toho k dosažení štěstí chybí moc, ale ve skutečnosti kolem toho štěstí už přešli a měli by se pro ně zpátky vrátit. Jenomže ta první skupina nad tím vším až tak moc nepřemýšlí, říká si "však ono to nějak dopadne", a taky to nakonec opravdu nějak dopadne. Aspoň zatím.

Ta druhá skupina je malá, ale neklidná, a s postupující dobou se pořád zvětšuje. Zneklidňuje ji, že si žijeme sice docela dobře, ale že to takhle dlouho nemůže vydržet a že se blíží nějaká velká katastrofa. Cožpak to, mýcení pralesů v daleké Jižní Americe nebo drancování nerostného bohatství vzdálené Afriky, to by se dalo v srdci Evropy ještě vydržet. Ale znečištění vzduchu a vody kolem nás, nastupující klimatické změny a katastrofy, hrubnutí mezilidských vztahů, bezohlednost, chamtivost a mocichtivost, všemoc peněz jako jediné uznávané hodnoty, a na druhé straně třeba jaksi nepřibývá zdraví lidí při stále přibývajícím zdravotnictví – to je trefa do středu terče, do navyklého, nerušeného a nevzrušeného života.

Jsou například lidé, které zaměstnává myšlenka na celosvětový výpadek počítačů a elektroniky, třebas v důsledku slunečních erupcí. Naposledy se to stalo v roce 1859; tehdy shořelo několik velkých elektrárenských transformátorů – lidé v okolí zůstali dlouhodobě bez elektřiny – a z primitivních telegrafů, tehdy snad jediných elektronických přístrojů, šlehaly do okolí blesky. Něco takového dnes – to by byl vskutku návrat do doby kamenné: dnes by to počítačové systémy rovnou nevydržely a shořely. A bez elektroniky si dnes ani nekoupíte bochník chleba, neřkuli abyste si zatopili, zatelefonovali nebo nastartovali auto. Před časem jsem navštívil malé město, kde po vichřici zůstali lidé tři dny bez elektřiny. Jediné, co fungovalo, byly sirky, svíčky a teplé svetry. Topení netopilo, světlo nesvítilo, vařiče nevařily a televize byla bez vizí; rozhlas nic nerozhlašoval, poněvadž v rádiu nebyly baterie. Denní život v továrnách se zastavil a večerní život se smrskl na sezení kolem stolu při svíčce. A lidé si najednou uvědomili, jak křehký a zranitelný je ten zdánlivě nepotopitelný luxusní Titanik naší civilizace.

Přírodní katastrofy – ty jsou možné a v podstatě jisté. Zato finanční a hospodářské krize, ty jsou podle názoru ekonomů naprosto jisté a neodvratné, jen se neví, kdy a jak vypuknou. Odborníci vědí, že dnešní stav peněžnictví a bankovnictví je vratká stavba, která se může kdykoliv zhroutit, a pak přestane fungovat všechno.

Nu a tahle druhá skupina lidí tohle všechno ví, jenže neví, co s tím a jak tomu zabránit. Je to skupina menší než ta první.

Pak je tu třetí skupina, to jsou ti, kdo ví, co proti tomu podniknout. V té není vůbec nikdo.

My bychom rádi, s dovolením, do té třetí skupiny něco přidali: ani sebe, ani jiné lidi, ale vědění o Grálu a přicházející z Grálu.

Pod pojmem "svatý Grál" si dnes většina lidí představí středověké legendy, dobrodružné příběhy a symbol hledání ideálu. Jenže odtud je ke skutečnému významu tohoto pojmu stejně daleko, jako od Mojžíšova biblického popisu stvoření světa ke skutečnosti vzniku stvoření a vesmíru. Obojí líčení vzniklo ve své době jako inspirované vyprávění pro prosté pastevce a středověké obyvatele hradů a podhradí. Ale dnes přišel čas poodhrnout oponu o kus dál. Protože "Poselství Grálu" mění v mnohém pohled na svět. Na místo víry a církevního náboženství staví vědění o tom, že "vůle Boží", ta záhadná, nevyzpytatelná a zázračná, je obsažena bezezbytku v přírodních zákonech, jimiž Stvořitel řídí chod celého svého díla. Tyto zákony zahrnují přirozeným způsobem i nám neviditelné světy, jež všechny patří k celku a vysvětlují mnohé tajemné a zázračné děje zcela samozřejmým způsobem.

Vědění Poselství Grálu vysvětluje prostě a přirozeně mnohé dosavadní záhady života a vnáší jasno do hádanek, jež dnes už nemusí být hádankami. Je však třeba vědět, že ten viditelný ledovec našeho osudu a života sahá i hluboko pod hladinu, do světa, který je sice neviditelný, ale přehlédnutelný a pochopitelný, protože je vystavěn podle stejných plánů a stejně moudrou rukou, jako ten viditelný. A ejhle – najednou pochopíme, že mnohé takzvané utrpení, neštěstí, nespravedlnost, nebo také štěstí a radost má své příčiny a důvody, že náš život má svůj smysl a že vše do sebe vzájemně zapadá jako tkanivo barevného koberce. I zatoužíme se o tom koberci něco dozvědět a sami do něj přidávat jen nitky čistých barev. Tak začneme pozvolna měnit své jemné neviditelné okolí a dostane se nám z něj tolik pomoci, kolik jen můžeme dostat; a změníme to, co změnit jde, a dokážeme s důvěrou snášet to, co změnit nejde. Protože pochopíme, že smyslem života není žít lehce a v pohodlí, ale prožívat, směřovat svými činy vzhůru a tak nevědomky a samočinně zachraňovat to, co se v dnešním nemocném světě ještě zachránit dá.