Prostě to byla reinkarnace

Ukázka z knihy

V roce 1998 se v USA manželům Leiningerovým narodil syn James. Po dvou šťastných letech začalo mít dítě děsivé noční můry: aniž se probudil, syn sebou tloukl v postýlce, kopal a strašlivě křičel. Uklidňoval se jen zvolna, po dlouhém mateřském laskání. To se pak opakovalo téměř noc co noc, měsíc za měsícem. Zneklidnělí rodiče postupně porozuměli, že dítě volá o pomoc, protože je zaklíněné v kabině hořícího letadla a nemůže ven. Nejen to, opatrnými otázkami vyzkoumali, že malý James zná ohromující množství přesných podrobností ze života amerického stíhače z období druhé světové války, z bojů s Japonskem. Řekl jim, že startoval z letadlové lodi Natoma, že létal na stíhačce Corsair, že Corsairy měly tu vlastnost, že při startu táhly doleva a často jim při přistání praskaly pneumatiky. Jeho kamarádi se jmenovali Jack Larsen, Leon, Billy a Walter. Jeho letadlo sestřelil protiletadlový granát při útoku na japonský ostrov Iwodžima, hořící stroj se zřítil do moře. Při návštěvě leteckého muzea se James – teprve tříletý – nedokázal odtrhnout od expozice vrtulových letadel z války a ohromoval otce podrobnými znalostmi, třeba mu vysvětlil, že hák na zádi je určen pro zabrzdění přistávajícího letadla na palubě lodi. Jednou při sledování válečného dokumentárního filmu v televizi o sestřelení japonské stíhačky Zero namítl: "Tohle není Zero, to je Tony!" Tony říkali Američané německým stíhačkám Messerschmidt 109, jichž několik kusů dopravila do Japonska německá ponorka.

Okamžik, kdy si otec Bruce Leininger poprvé sedl k internetu a zkusil si ověřit slova svého syna, byl pro něj šokem: Na webových stránkách objevil fotografii skutečně existující letadlové lodi Natoma Bay, o níž do té doby neměl samozřejmě ani ponětí. Jen velmi zdráhavě a neradi se oba manželé postupně smiřovali s myšlenkou, že jejich syn neblouzní nesmysly, ale že je patrně inkarnací zahynulého letce, jehož zážitky byly zřejmě natolik silné, že mu nevymizely z paměti ani po půlstoleté přestávce v záhrobí. Zejména Bruce takovou představu příkře odmítal z pozice poctivě věřícího křesťana. Vyvrácení myšlenky reinkarnace bylo pro něj tak důležité, že se radoval z každé nesrovnalosti a skličovalo ho, když se ukázalo, že malý James přece jen všechno přesně vylíčil.

"Byl jsem pokřtěn a vychován v metodistické víře. Každou neděli jsem chodil do kostela s matkou a sestrou… Scházeli jsme se dvakrát týdně ke studiu bible, k diskuzím, a snažili jsme se sladit své životy s Božím Slovem…

Jestliže Jamesovy noční děsy byly skutečně projevem prožitku minulého života, a tedy důkazem reinkarnace, pak podle mého názoru došlo k porušení Božího slibu spásy člověka. Jestli se nesmrtelná duše může stěhovat z jednoho těla do druhého, přecházet z jedné generace na druhou, jakou roli potom hraje v životě křesťana vykoupení? Jaký význam má poslední soud, když duše mohou volně opouštět tělesné schránky a opět do nich vstupovat? Tato myšlenka je v příkrém rozporu s evangelickým učením o znovuzrození skrze duchovní proměnu každého člověka.

S příchodem Jamesova zlého snu jsem ztratil duchovní klid a ocitl se ve válce s celým svým přesvědčením."

Nastalo poctivé, zdlouhavé, houževnaté a pečlivé prověřování informací tříletého syna. Hledání na internetu, v archivech, stovky telefonátů a schůzek s pamětníky, účast na srazech válečných veteránů. Leiningerovi vylučovací metodou zjistili, že jejich syn – byl-li to on – se tehdy jmenoval James McCready Huston a postupně si potvrdili pravdivost všech detailů. Nakonec padla i poslední opora Bruceho nedůvěry: Našel přímého svědka Hustonova sestřelení. Byl to zadní střelec bombardéru z jiné perutě, jehož při útoku stíhačky doprovázely, a ten potvrdil průběh posledních okamžiků, které se malému Jamesovi vracely v nočních můrách:

"Asi třicet metrů nalevo od nás se držel jeden Wildcat…" Tady musíme přerušit citaci knihy. Malý James Leininger mluvil o stíhačce Corsair, zatímco na letadlové lodi Natoma Bay byly stíhačky typu Wildcat. Z této nesrovnalosti se otec Bruce Leininger dlouho radoval jako z důkazu nesmyslnosti reinkarnace. Ale Huston, jak se ukázalo, létal na dvou typech stíhaček, na Corsairu a Wildcatu. Když to Bruce zjistil, pocítil, že jeho dosavadní obraz světa ztrácí půdu pod nohama.

"V jednom okamžiku otočil jeho pilot hlavu a podíval se mým směrem. Zachytil jsem stíhačův pohled a vtom se to stalo. Předek Wildcatu trefil granát – podle mohutnosti exploze to musela být velká ráže. Ještě před okamžikem nedotčený stroj zahalily jasné plameny. Nerozpadl se, jen jako ohnivá koule zmizel pode mnou… Víte, pane Leiningere, byl jsem poslední, kdo ho viděl naživu," zajíkal se v silném pohnutí John. "Nevím, kdo to byl ani jak se jmenoval, ale jeho tvář a oči mě pronásledovaly celý život." Sklonil hlavu a do chvějících se rukou vzal Hustonovu fotografii. "Ano, to je on. Poznávám tu tvář. Teď konečně vím, kdo se na mě od té nešťastné chvíle pořád díval."

Bruce Leininger si tehdy s konečnou platností uvědomil, že bude muset najít novou cestu mezi skutečností a vírou. "Bůh, jak já věřím, nás obdařil duchem. A ten žije věčně. Duch Jamese Hustona se vrátil k nám. Proč, to nevím, ale učinil tak. Je zkrátka mnoho věcí, jež si člověk nedokáže vysvětlit, natož je poznat."

Kniha – zpola dokument, zpola emotivní vyprávění skutečné události – o malém reinkarnovaném Jamesovi a dospělých hledačích pravdivosti je výjimečná nezpochybnitelností faktů. I mnoha fotografiemi. Tak podrobné a přesné vědomosti malého dítěte lze skutečně těžko vysvětlit jinak než reinkarnací. Navíc se ten příběh odehrál v křesťanském kulturním prostředí, které reinkarnační představy odmítá a přijme je až tehdy, když všechna jiná vysvětlení selžou. Těch faktů je mnoho, a zajímavých. Třeba rozhovor pětiletého Jamese se svou 86letou bývalou sestrou o rodinných tajemstvích, která nemohl znát nikdo jiný než rodinný příslušník. Nebo když se malý James svěřoval, jak si v záhrobí vybíral rodiče: "Byl jsem rád, když jsem našel maminku a tebe. V tom velkém růžovém hotelu na Havaji. Byl večer, seděli jste na pláži a jedli." A ukázal prstem na fotografii hotelu, v němž manželé trávili dovolenou krátce předtím, než Andrea Leiningerová zjistila, že je těhotná.

Stojí za to si tu knihu přečíst. A taky ji dát přečíst.

B. Leininger, A. Leiningerová, K. Gross: Most času (Soul Survivor). Vydala Euromedia Group 2010