Genderové bloudění v mlze I

Jsem muž, nebo žena?

V posledních letech se ve společnosti silně přetřásají otázky genderu – příslušnosti k mužskému nebo ženskému pohlaví. Jsem muž, když se cítím víc jako žena? A když se cítím jako žena, tak mám právo si úředně změnit pohlaví, jméno a požadovat oslovování jako žena? A jaké WC mám používat – nějaké zvláštní pro tento náš druh lidí? A mám se cítit jako méněcenný (vlastně méněcenná!), nebo naopak jako zvláštní pokročilý mezityp, harmonicky vyvažující vlastnosti obou, tedy za něco víc než obyčejný muž nebo žena??? – Nedávno vydalo ministerstvo školství zvláštní instrukci, jak se ve školách chovat k tomuto typu a takovým narůstajícím požadavkům žáků.

Okolí se k těmto lidem chová podle osobní nátury: Moderní a revolučně uvažující lidé jim drží palce, protože je načase zbourat zastaralé zpuchřelé názory a respektovat právo člověka na sebe sama. Ti konzervativnější zase cítí naopak jakousi odtažitost a možná i ošklivost, kterou si neumějí zdůvodnit.

Když se nás, čtenářů Poselství Grálu, někdo zeptá: "A čím se vlastně to vaše učení Poselství Grálu liší od ostatních náboženských učení?" – asi mu odpovíme každý jinak. Podle toho, co právě prociťujeme v sobě jako nejdůležitější. Ale jedna z těch odpovědí bude znít: "Čím se liší? Věděním!" – Věděním o životě, o uspořádání světa, jak jej stvořila moudrost Stvořitele, a z něj nám vyplyne, co je správné a co ne, co je Pravda a co lidské omyly. Omylů je hodně a Pravda je jedna – to je zvláštní, zrovna tak zdraví je jedno, ale nemocí jsou tisíce. Vypadá to složitě, ale je to vlastně jednoduché.

Vědění je něco jiného než vědomosti. Vědomosti souvisí se zaměstnáním, pozemskou činností a s těmi mnoha skutečnostmi a znalostmi, které nám plně zaměstnávají mysl a týkají se současného okolí. Ale vědění – to je moudrost, životní moudrost, moudrost o životě. Jsou to odpovědi na první otázky, ze kterých se odvíjejí ty poslední, zasahující do vědomostí všedního života.

Vědění naší evropské, křesťanské kultury pochází ze zjevení starého dva tisíce let, z biblického Nového Zákona, a zčásti z ještě starších knih židovského Starého Zákona. Od té doby se naše vědomosti úžasně posunuly, už víme, že naše Země není plochý střed, kolem nějž se otáčí Slunce a hvězdy, ale dohlédneme ve vesmíru do vzdálenosti 14 miliard světelných let a víme, že jen naše galaxie – jedna ze dvou bilionů – sestává ze 300 miliard hvězd, podobných našemu Slunci.

Ale vědění nám zůstává na stejné úrovni, na jaké je dostali židovští pastevci před dvěma tisíciletími. To bylo tehdy, kdy Ježíš pravil svým učedníkům "Ještě mnoho bych vám mohl povědět, ale nepochopili byste." My jsme od té doby ztratili schopnost důvěřivého přijímání slov Syna Božího, ale získali schopnost ostrého a pronikavého zvažování a chápání, jakého dříve nebylo.

"Nyní přichází nový, veliký obrat, a přináší s sebou i nové vědění! … Spočívá v působení všemoudrosti, že při zcela určité zralosti stvoření se lidským duchům dostává vždy nových zjevení o Božím působení. Tak nastává i při dnešním velkém světovém obratu nevyhnutelná nutnost rozšíření vědění.

Lidský duch se musí povznést vzhůru až k vědění, nebo zůstane stát. To je pro něj totéž, co začínající rozklad ve stavu neupotřebitelnosti. Je způsoben přezrálostí z nečinnosti nehybného lidského ducha, nevědoucího, jak správně použít síly Světla, jež se v něm vzdouvá.

Bůh jest Pán, On samojediný, a kdo ho nechce v pokoře uznat takového, jaký opravdu je, nikoliv jakého si ho vy představujete, ten nemůže být vzkříšen k novému bytí." (VŠEMOUDROST).

Kdo je to člověk?

Vznikli jsme z vůle Stvořitele, z rozhodnutí Stvořitele. Ze seménka, podobným způsobem, jako vznikalo vše ostatní; protože Tvůrce užívá stejného principu při tvoření všeho.

Na počátku rostliny je seménko, polovědomý zárodek s vůlí k životu. Aby se probudilo k vědomému bytí, musí seménko nejprve dolů, do chladné a vlhké hlíny, teprve tam se může začít vyvíjet. Zapustí kořínky, začne čerpat živiny z okolí, a vzedme se v něm touha vzepnout se vzhůru, ke slunečnímu světlu. Vyrazí vzhůru jako klíček a zatouží se rozpřáhnout větvičkami a nadechnout listy, žít naplno jako dospělá rostlina, a nakonec i vykvést květy, tím nejnádhernějším, čeho je schopno.

I my jsme se probudili jako polovědomý zárodek, dychtivý plnohodnotného života. Začali jsme se rozhlížet po okolí, vyciťovat je, a přitom jsme si všimli, že život je uspořádán do dvou principů: principu mužského a ženského. Mužský je aktivní, prahnoucí po práci na utváření okolního světa, ženský tiše vnímající, citlivě zachycující ideály nad sebou a kolem sebe. Postupně jsme začali tíhnout k jednomu nebo druhému způsobu, až naše chtění zesílilo natolik, že rozhodlo o našem příštím osudu: stali jsme se mužským nebo ženským duchem, dosud ještě bez hmotného těla. Toto rozhodnutí je jednorázové a nevratné, protože při něm odpadnou z našeho ducha některé součásti a už se k němu nikdy nevrátí. Stali jsme se z vlastního rozhodnutí jednou provždy mužem nebo ženou. A naše cesta vedla dál dolů k Zemi, jako ten sestup rostlinného semene do hlíny. Až jsme se nakonec narodili jako novorozeně v mužském nebo ženském těle. Nu – a jsme tady.

Dobrá, budiž. Ale jak to tedy, že se tu někteří z nás cítí jaksi nesprávně, opačně narozenými? Že tady máme ten genderový problém, o kterém zrovna teď píšeme?

Tak tady si musíme přivolat na pomoc skutečnost, zvanou reinkarnace; ten úhelný kámen k pochopení spravedlnosti a logiky v životě, který nám v Evropě vypadl z mozaiky života a rázem uvedl ve zmatek hledání řádu a smysluplnosti našeho bytí.

Smyslem našeho života na Zemi je vzdělávání, zdokonalování, dospívání a uzrávání, abychom se stali krásnými, dospělými a cituplnými lidmi, vědoucími, moudrými, kteří dobře rozeznají dobro od zla, krásu od ošklivosti a správné jednání od špatného. Jestli to nedokážeme za jediný pozemský život – a zrovna to jsme nedokázali, protože jinak bychom tu na Zemi Vy ani já už nebyli – musíme se rodit opakovaně znovu a znovu do takových podmínek, jaké jsme si minulými životy vysloužili. Dokud se neoprostíme od začátečnických chyb a pochybení a nedokážeme postoupit do další, pokročilejší třídy.

Nu a přitom se mohlo stát, že třeba já-žena jsem zatoužila po životu mužatky nebo kovboje, po hrubší mužské činnosti a projevu, protože se mně zalíbily "mužské" vlastnosti. Nebo já-muž jsem se stáhl z dělného chlapského života muže do citlivého světa snění, umění, krásy, přibral jsem si je jako součást osobnosti. A tu – ejhle, mé přání se splnilo… narodil jsem se příště právě v tom těle, které odpovídá mým přáním, mému směřování. Protože se musí rozhořet a vykvést vše, co v lidském duchu doutná.

Tím jsem ale já-muž ani já-žena nepřestal být uvnitř mužem či ženou, jen jsem vystřídal svůj pozemský obal, tělo, za opačný. Podle vlastního přání. Stal jsem se tvorem s vnitřním konfliktem a nezřídka jsem na rozpacích, co vlastně chci. Tento stav může být i jedním z kořenů homosexuality. V Poselství Grálu se píše v případě žen o "slabošských mužských duších," v ženských tělech, "protože se v dřívějším životě příliš vzdálily od čistě mužského myšlení a jednání. To již vysvětluje, že se u takových pozemských žen může jednat jen o slabošské mužské duše. … Taková žena není v myšlení a jednání v žádném ohledu skutečně silná, ani v mužském, ani v ženském." (POKŘIVENÉ DUŠE). Podobně to platí samozřejmě naopak o ženských duších, vystupujících v mužských tělech.

Vědění o těchto širších souvislostech může být k užitku těm, kdo se cítí být v sobě "polo-muži" nebo "polo-ženy"; a nám ostatním jistě přispěje k porozumění jejich osobnostem. Ale o tom příště. Nejcennějším je a vždy bude pro nás všechny směřování vzhůru, k uzrávání – i v těchto oklikách, které jsme si my lidé do života nadělili.